Přestože se sesterské profese v průzkumech prestiže povolání umisťují na předních příčkách, v reálném pracovním prostředí to mnoho sester necítí. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity se podílí na projektu, jehož smyslem je se v postavení a potřebách sester zorientovat a přispět ke zlepšení situace.
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity je zapojena do dlouhodobého mezinárodního projektu EQUANU, zaměřeného na otázky rovnosti ve společenském a profesním postavení sester. Průběžná zjištění nicméně poukazují spíš na nerovnost: zatímco veřejnost si sester váží, což opakovaně dokládají i žebříčky prestiže povolání, jejich profesní sebevnímání je výrazně nižší. Tři čtvrtiny sester vnímají úroveň svého profesního uznání jako velmi nízkou nebo spíše nízkou. Čtyřicet procent sester zapojených do průzkumu dokonce v posledních třech měsících zvažovalo změnu zaměstnání právě kvůli nedostatečnému uznání, a to i přesto, že naprostá většina považuje svou práci za zajímavou.
„Pocit, že jim není dána dostatečná pozornost, je vlastní i dalším nelékařským zdravotnickým profesím. Obecně je pak podceňování se jakýmsi fenoménem pomáhajících profesí, ale i třeba učitelů, kteří se mimochodem ve veřejných průzkumech prestiže povolání umisťují podobně jako sestry na třetím nebo čtvrtém místě, hned za lékaři a piloty,“ říká profesorka Andrea Pokorná, přednostka Ústavu zdravotnických věd (ÚZV LF MU). Příčin takového sebehodnocení je dle ní více – od platového ohodnocení, přes množství kompetencí až po míru autonomie.
Jak vyplývá z mezinárodního srovnání a z příkladu třeba skandinávských zemí, právě kompetence podmíněné vyšším vzděláním hrají v sebereflexi sester důležitou roli. „V zemích, kde je dlouholetá tradice vysokoškolského vzdělávání sester, se kterou je spojena i jejich větší kompetentnost nebo činnost v komunitní péči, si samy sebe víc váží,“ pokračuje Pokorná, která se na vzdělávání všeobecných sester podílí nejen jako proděkanka LF MU, ale také v roli členky několika pracovních skupin na Ministerstvu zdravotnictví. V Česku se dle ní sice na postupném posilování kompetencí všeobecných sester systémově pracuje, v praxi se však nezřídka míjí účinkem. Po příčině lze pátrat v nedůsledné aplikaci zákona č. 96/2004 o nelékařských zdravotnických povoláních, který po vstupu Česka do Evropské unie přesunul těžiště vzdělávání všeobecných sester ze středních škol na ty vysoké.
„Bohužel, na mnoha středních zdravotnických školách dodnes příliš nezměnili principy vzdělávání a dodnes praktické sestry učí kompetencím sester všeobecných, což už by dělat neměli. Pak to může vést k problémům na pracovišti,“ poukazuje na souvislosti a potřebu jasné hierarchizace sesterských profesí Pokorná. „V nemocnicích je totiž často na vysokoškolsky vzdělané všeobecné sestry pohlíženo jako na ,ty teoretičky‘ a vedoucí sestry – samy stále ještě často se středoškolským vzděláním – všechny pověřují stejnou prací, bez ohledu na vzdělání a kompetence. Pak všichni dělají všechno, což v důsledku vede akorát k tomu, že jsou všichni unavení.“
Jak přitom dodává doktorka Dana Dolanová z ÚZV LF MU, problém rozlišit mezi kvalifikací sester se netýká jen laické veřejnosti. I ten by měl však projekt EQUANU adresovat. „Je smutné, jestliže rozdíl mezi všeobecnou a praktickou sestrou nevnímají ani ti, kteří by o nich měli rozhodovat. Často nechápou, proč má vysokou školu, když je v jejich očích ,jen sestra‘. Smyslem průzkumu tak je nejen přispět k formování zdravotnických politik, ale také upozornit na rozdílnost kompetencí sesterských profesí,“ uzavírá Dolanová.
Více informací naleznete zde.
Na ústavu zdravotnických věd byly slavnostně otevřeny nové výukové prostory. Učebny, nacházející se ve třetím, respektive pátém patře budovy F01B1, jsou určené především pro vzdělávání ve všeobecném ošetřovatelství, ale i v jiných v nelékařských zdravotnických profesích.
Studenti si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak vypadá každodenní život nevidomých. V Centru sociálních služeb v Brně–Chrlicích je čekal zážitkový program plný praktických úkolů, který jim přiblížil svět „ve tmě“.
