My, jako zdravotničtí pracovníci, studenty nelékařských studijních programů nevyjímaje, jsme ve specifické situaci, dané našim mimořádným společenským postavením a tradičně vysokou společenskou prestiží, která je v roce 2020 zdůrazněna faktem, že je nazýván rokem sestry a porodní asistentky a bohužel, spojen i s pandemií COVID-19. Není tedy divu, že je na nás jako na zdravotníky „více vidět“, protože zaměření i úroveň našeho vzdělání a praktických dovedností rozhoduje o tom nejcennějším – o lidském zdraví. Vládní rozhodnutí o nasazení studentů vyšších ročníků lékařských i nelékařských programů je neoddiskutovatelným faktem a povinností, kterou nelze ignorovat, bez ohledu na názor a postoj jednotlivce.
V posledních dnech jsem konfrontována s neochotou některých studentů (jedná se o jednotlivce), kteří se snaží hledat různé důvody, proč nemohou pomoci tam, kde jich je akutně zapotřebí. S potěšením konstatuji, že se nejedná o studenty, které vzděláváme a o něž pečujeme na naší katedře. Já osobně samozřejmě vnímám potřebu zejména vzdělávat, ale v nouzi je třeba nabídnout pomocnou ruku kolegům, kteří v klinické praxi již pracují. Zato Vám všem patří obrovský dík.
Věřím, že to vychází také z faktu, že jste ochotně pomáhali již v jarním období a svou budoucí profesi opravdu považujete za důležitou a vhodně zvolenou.
Jsem přesvědčena, že vnímáte naši snahu zajistit kontaktní výuku a pomoci Vám osvojovat si další profesní zkušenosti. Skutečnost, že nelze vždy zajistit online, či kontaktní výuku na 100 % je jen důsledkem aktuální situace jak na úrovni katedry, tak u poskytovatelů péče, s nimiž spolupracujeme, a kteří teoretickou a praktickou výuku pro nás zajišťují. Jistě chápete, že plníme svoji zdravotnickou a lidskou povinnost vůči pacientům i studentům dle svého nejlepšího přesvědčení. Maximálně se snažíme, abychom splnili to, k čemu nás vyzval pan děkan – zajistit výuku, včetně té kontaktní, jak to jen půjde.
Po dobu svého působení na Lékařské fakultě jsem vždy dbala na to, aby moji spolupracovníci a moji (naši) studenti byli, kromě odborného vzdělání, také vedeni k hluboké lidskosti, úctě, trpělivosti a laskavosti jak k pacientům, tak i ke svým kolegům, tedy vlastnostem, na které ani ve stresových situacích. Nehodlám na tom nic měnit ani teď, ani v budoucnosti.
Využívám tohoto otevřeného dopisu, abych Všem z Vás, kteří se plně ztotožnili se svou výjimečnou rolí a nastoupili do „boje s koronavirem“, vyjádřila svůj upřímný dík Vašemu nasazení a odvaze.
Ubezpečuji Vás, že se budeme i nadále snažit dle možností vytvářet optimální podmínky k Vašemu studiu. Vytrvejme, prosím. V duchu sdělení „viribus unitis“ věřím, že vše společně zvládneme a zejména, že se vrátíme brzy k běžnému životnímu rytmu.
S přáním pevného zdraví a srdečnými pozdravy Vaše Andrea Pokorná
