Kurz v Miláně

Kurz začal celodenním online školením zaměřeným na nejnovější teoretické poznatky v péči o pánevní dno během porodu. Nabídka témat a perspektiv byla vzhledem k multioborovému zastoupení pestrá. Dostali jsme se tak od anatomie pánevního dna přes porod až k ošetření porodního poranění. I skrze virtuální prostředí nám přednášející předali informace velmi živě, především skvěle zpracovanými obrazovými simulacemi a sdílením kazuistik.

Další týden jsme vyrazili „hands-on“ na druhou část kurzu do Milána. Kurz se konal v moderním kampusu veterinární fakulty Univerzity Degli Studi di Milano, vzdáleném necelou hodinu jízdy z centra Milána. Na domluveném místě jsme poznaly celou českou skupinu, která sestávala z našich tří kolegyň ze třetího ročníku, lékařek z FN Brno a mediček z Karlovy Univerzity. Po příjezdu na kampus a seznámení s italskými účastnicemi následovalo úvodní krátké zopakování teoretických základů anatomie a šití profesorem Fabio Acocellou. Následně jsme se ze seminární místnosti všichni přesunuli do laboratoře, kde na nás čekaly přichystané simulátory šití. Ještě předtím, než jsme k nim usedli, prošli jsme si na torzu simulaci porodu, u kterého nám porodní asistentka doktorka Margarita Manresa, pomáhala pilovat techniku. Poté jsme přešli k šití. Na učících destičkách jsme zkoušeli správnou techniku vpichu a vedení stehů. Jelikož jsme my dvě byly jediné, kdo držel jehelec a pinzetu v rukou poprvé, užily jsme si tuto část asi nejvíce. Po lehkém obědě a mnoha zajímavých konverzacích se zdravotnickými pracovníky z Itálie na nás čekal realističtější nácvik ošetření epiziotomie, totiž šití řezu provedeném na vepřovém srdci. Naše první srdce jsme zašívaly sice o trochu déle, zato však s pravým začátečnickým nadšením a láskou. Ku pomoci nám byla jak porodní asistentka Manresa, tak lékařky z FN Brno, které přijely rovněž jako účastnice kurzu.

Když jsme setřely pot z čela a formaldehyd z rukavic, přistál před námi další vepřový exemplář, na kterém jsme měly příležitost trénovat poranění 4. stupně, tedy rozsah, k jehož ošetření porodní asistentka v ČR ale nemá kompetenci. Společnými silami jsme se o všechny potřebné vrstvy k zašití postaraly a s radostí konstatovaly, že to bylo naštěstí naposledy.

Vzhledem k tomu, že přidělené stipendium pokrývalo cestovné a ubytování od 3. do 5. října, měly jsme prostor před zahájením i po skončení prozkoumat město. Stihly jsme si tak dopřát italské „deve avere“, jako je pizza, gelato, víno a šik italskou kosmetiku. Nevynechaly jsme ani dech beroucí Katedrálu Narození Panny Marie, z jejíž střechy jsme měly celé okolí jako na dlani. I přes značnou únavu zapříčiněnou zpožděním našeho letu se z kurzu vracíme plné zážitků a nadšení, které nám přináší další zápal dozvědět se více o tom, jak nejlépe ženu provést výjimečným a současně velmi zranitelným obdobím těhotenství, porodu a šestinedělí. Velké díky patří organizátorům kurzu z Karlovy Univerzity, přednostce našeho ústavu paní profesorce Pokorné a garantce našeho studijního programu paní doktorce Wilhelmové, které nám nabídku zprostředkovaly a bez jejichž praktické pomoci bychom se kurzu nemohly zúčastnit. Současně velké díky posíláme za laskavou a zapálenou péči lektorům a přednášejícím. S hrdostí a v pohodlí modrých triček a s fakultními jmenovkami jsme, díky MEDshopu a paní bakalářce Urbanové, reprezentovaly naši lékařskou fakultu a univerzitu. Všem, kteří nám k cestě pomohli, děkujeme.

A vám, milé studijní kolegyně a kolegové, posíláme podporu a výzvu k tomu, abyste neváhali a věnovali se svému studiu více, než od nás žádají předmětové osnovy v ISu. To, co si za to se sebou odnesete, se totiž jenom ve třídě vysedět nedá.

Tereza Krausová, Kateřina Herbstová, studentky 2. ročníku PA LF MUNI